[titulní strana]

DODAVKY

KE

SLOVNIKU

JOSEFA JUNGMANNA.

SEBRAL A VYDAL

DR. FR. LAD. ČELAKOVSKÝ,

PROFESSOR NA VYSOKÝCH ŠKOLÁCH PRAŽSKÝCH.

–

V PRAZE, 1851.

VE SKLADU KALVOVSKÉHO KNIHKUPECTVÍ. B. TEMPSKÝ.

[předmluva]

Připomenutí.

–

Tokové kde jsou jak tuto

Ryzím zlatem bohati,

Dá se i po ryžovnících

Mnohé zrnko sebrati.

Na jakém nízkém stupni před vyjitím nesmrtelného díla Jungmanna našeho slovnictví české nalézalo se, známo jest každému. Od roku teprv 1839 slušně se honositi můžeme slovníkem, jakovým s to jest vykázati se málo který národ – slovníkem snešeným z přehojných pramenův písemních i ústních tou neunavenou pilností, tím bystrým a zdravým soudem, tou péčlivou svědomitostí, která šlechtila muže toho v každém jeho podniknutí. Při veliké však úplnosti a dokonalosti nadmíněného díla nemysliž předce nikdo, by tím už veškery proudy mluvy naší měly býti vyčerpány, a tudy pracovníkům budoucím ničeho k sbírání, aspoň k paběrkování, zbývati nemělo. Rozvíjíť se a bude se bohdá ještě dále rozvíjeti jazyk náš, čímž přibývati bude vždy čerstvého materialu zasluhujícího přijatu býti do slovníka, tohoto pravdivého semeniště pomyslův lidských. Nepřečteni jsou, tím méně veskrz použiti z nejedné stránky známí mnozí starší pokladové literatury naší, noví pak se čas od času vždy ještě objevují. A jak mnohý mimo to jadrný výraz skrývá se posud po odlehlejších krajinách jako řídká rostlina v tajném zákoutí, vycházeje na jevo toliko při jisté příležitosti a jen pozorlivému sluchu se naskýtaje. Kterak by pak i nápotom výborný slovník ten dal se platně porozšiřovati a dále dokonaliti, trojí způsob sám sebou nám se podává, pilným totiž znamenáním 1) všech nově nalezených slov přesných jak kořenem tak odvodem, a rovně slov všeho druhu složených; 2) slov ač známých už, a však novým významem svým aneb odchýlením se od obecného smyslu důležitých, tudíž pěkným neb rázným obratem v průpovědi některé vynikajících; 3) nových důkladův ke slovům temnějším a pochybným, jež slovník onen sice uvádí, ale buď slabě potvrzuje, buď bez udání všeho pramene ponechává.

Mluvilo se, an sám o tom hlas pustil (Časop. mus. 1841 str. 104), že zemřelý A. Boček s velikou horlivostí o doplnění Jungmannova slovníku pracuje, valné nasbírav k účelu tomu zásoby. Nadějeme se, že práce jeho zmařena nebude a že rukopis po něm do dobrých dostal se rukou, čekaje snad brzkého vydání; přejeme toliko, by více spisovatelův a milovníkův jazyka mateřského, zvláště kdož sobě v čítání starších spisův libují aneb blíže k lidu stojí, tutéž práci a na příští čas podnikati sobě neztěžovali z příčiny nejedné na bíledni ležící.

Tím úmyslem počal i vydavatel těchto archův od několikanácte let zaznamenávati vše to, co nevšední svou tvářností při čtení aneb odjinud se naskytlo, *) a co vidělo se býti příslušným jakkolivěk doplňkem k podotčenému slovníku, v němžto užívaný dávnější pravopis že také při této první sbírce pro stejnost se podržel, nikoho urážeti nemůže.

V Praze dne 2. Února 1851.

–

*) Bylť jsem při tomto shledávání poctěn a potěšen i malými sbírkami slov, jež mi paní Božena Němcová a pp. Jan Stránský a Arn. Vysoký byli sdělili.