Odkazy na stránky (a vevázané listy) Jungmannova vlastního exempláře slovníku s opravami a doplňky:

Přejato z: PETR, J. (1989). [Předmluva]. In Jungmann, J. Slovník česko-německý. K vyd. připr. a předml. napsal J. Petr. 2., nezm. vyd. Praha: Academia. s. 5–36.

„Rozsah rukopisných doplňků [které J. J. po vydání slovníku zaznamenával do svého exempláře] a jejich povahu nejlépe ukážeme na základě výčtu nových slov (bez citátů), které si Jungmann zapsal na vybraných 150 stránkách II. dílu (s. 3–153) písmene K. Jsou to tato slova, obecná a některá vlastní jména:

kabausiti se, kaceřowý, -kacný (in comp. Skály oblakokacné), kačkugi, kadárna, kadeřkowání, kadlubowacj, kadlubugi, kadmjna, kafrownjk, kagjwý, kalduny, kalhoťatý, kaličitý, kaljk, kalkantnjk, kaloliček, kalostudnost, kalostudný, kalupjnka, kamen (adj.), kamenohorský, kamenopisný, kamenořezárna, kamenownjci, kampeško, kamzice, kanálka, kaoljn, kapalier, kapaljk, kapjrna, kaplugi, kapsatý, karagugi, korček, kornáč, karpatský, kartačowacj, Karthaginec, karucha, kašák, Kašow (wes w Hradecku), katech, katerek, Kateřinice, katiti, katolikyně, katův, kaukadlo, kauniti, kaupam (kúpám), kaupawý, Kaurawa, kausadlo, kawče, kawrz, *kawrocze, *kazjk, kazislowan, kbedj, kbelnatý, kbožný, kdakot, kdakotám, kdice, kdočka, kdeyšjs, *kdayšjs, kdulině, kdykám, kecanda, képugi, kerj, kermes, ketř, ketrský, keřť (pron. relat.), klábám, klamon, klasatěti, klaský, klauzák, klauzawka, klázniti, klaznowitý, klecnu, *klegnjk, klegitka, klempjřský, klenba, Klenowic, klenowý, klepu (klepsti), klepecký, klepetáč, kleskeň, klestwj, kletečka, kletečnjk, kli (imper. ‚klowej‘), kličidlo, *klig, kljnoplodý, klis, kliweč, klobaučí, klokočnj, Klokočow, Klokoty, klokotský, kloň, klonkugi (klunkugi), + klop, kloznice, klučowanina, kluhkost, kluhký, klukel, klunky, klunýř, klunkugi, kluznost, *kluzý, kmenowitost, kmentnjk, kmetiti, kmetowstwo, kmoška, kmitohelmý, kmitně, Knapowec, kňaubky, kněrowec, kněžák, knihora, kniharka, Kujnier, klofléř, knoch, kowčiti, koak, Kobeřice, kobližnost, *kobyrastel, kocabnj, kocwárka, kočičář, kočičářka, kočownický, kočownj, kočownjk, kodice, kogidlo, kognjk, kochlatý, kokrh, kokrhaun, kokrhelské, koktoň, kol, kolárna, koliko lidí, koliška, kolkodar, kolmopádný, kolmoštěpec, kolničný, kolodře, kolomastnjk, kolomyjka, kolon, koloře, křiwozubý, kolsa, koltrownjk, kolupina, kolupinka, kolza, vyškrtnuto komenice, místo toho vepsáno lomenice, *komoniti se, komořj, mel. komorník, podkomoří, koňárna, končjár, končel, kondeyšiti = koneyšiti, kondurce, Konecchlum, koncyška, kondcyška, konjček, koňodogec, koňowina, konserwatoř, vyškrtnuté heslo kontžakt, kopál, kopečnatina, kopičnjk, kopilnjk, kopřiwolistý, koptěnec, koptel, kopytnj, korálák, korče, kordowák, korduanictwj, korhelství, kořistnice, korkugi, *kornina, kortena, koruška, koruže, kosolupek, kostina, Kostjř, kostkoten, kostiwina, Kostnjk, kostiwitý, kostrbatina, košek (deminutivum ke koš), košnice, Kotar, kotaučnice, kotélek, kotelný, Koteyčany, koteyšowitý, kotlačka, koteycám se, přikoteycám se, kotrčj, kotwiti, kowadlnjk, kowitek, kowolitec, kowolitecký, kowopis, kozdelec.

Kromě těchto doplňků slov najdeme na uvedených stránkách také některé doplňky významů již zaznamenaných slov. Tak např. u hesla konanína dopsal význam ‚námluwy před weseljm‘, u hesla kondor význam ‚pták orla wětšj‘, u hesla kosný citát kladiwo kosné, tj. ‚na tlučenj kosy‘, u hesla kostka význam ‚čtwerák‘ = ein lustiger Mensch, u deminutiva košek význam ‚na bahnách kopečky z mechu‘ (podle ČČM 1842, s. 267), u hesla košile význam ‚obal něčeho‘, u hesla kozice ‚kůže kozj‘, u hesla kozička význam kozičky ‚podstawky pod nože a widličky‘ a další.“