Na počátku roku 1831 navštěvoval Jungmannovy nepovinné přednášky o češtině také posluchač filozofie Karel Hynek Mácha. Jeho báseň Svatý Ivan Jungmanna mezi ostatními studentskými pokusy zaujala natolik, že za ni autora veřejně pochválil. Díky tomu se o ni začal zajímat redaktor Pichl, který ji také – jako Máchův básnický debut – téhož roku otiskl v prosincovém čísle časopisu Večerní vyražení. Tím ovšem spojitost mezi Jungmannem a Máchou nekončí. Pokud se chtěl Jungmann během května příštího roku (1832) „dostat na vzduch“, bylo to historicky poprvé, kdy tak mohl – soudě alespoň podle jeho slovníku – učinit, resp. toto přání vyjádřit. Ještě v roce 1831 by se, řečeno s jistou nadsázkou, tato událost odehrála v máji a přibližně o třicet let dříve by navíc plánoval pobyt na (čerstvém) povětří. To, že se za Jungmannova života odehrály bouřlivé změny ve slovní zásobě češtiny, jichž se navíc stal iniciátorem a aktivním spolupodílníkem, si dnes prakticky neuvědomujeme, o tom, že se z neutrálního slova máj stal až po mnoha letech prostřed­nictvím Máchovy skladby dnešní poetismus, ví už dnes jen málokdo. Je to způsobeno především tím, že se velká část nových slov, která se do češtiny dostala díky Jungmannovi a jeho spolupracovníkům, stala trvalou součástí běžné slovní zásoby.

Vysoká úspěšnost obrozenských inovací je připisována zejména respektu k Dobrovského slovotvorným zásadám, Jungmannově dobré znalosti staré české literatury (Bible kralické, Veleslavínových slovníků, Komenského spisů nebo Rosova díla) a jeho nebývalému poznání tehdejšího živého jazyka. Ačkoliv je podle dosavadních zjištění (např. Havránek 1974) mezi novými slovy nejvíce slov přejatých nebo obnovených ze starší češtiny, tedy v souladu s Dobrovského doporučením, právě Dobrovský patřil k nejhlasitějším kritikům některých výrazů (např. příslovce, událost, určiti, spor, zmocněný, uvádění, zákon). Pozoruhodné je, že ani největší odpůrci Jungmannova jazykového programu, jakým byl beze sporu Jan Nejedlý, se ve svých vlastních dílech nedokázali novým slovům ubránit. Na druhou stranu je třeba přiznat, že se proti zhoubnému neologizování a purismu postavila i Matice česká a že sám Jungmann byl v pozdější době méně ortodoxní i důsledný (ve 2. vyd. Slovesnosti se např. vracel k mezinárodním termínům). Ne všechna nová slova se prosadila, mnohdy byl impulzem pro vznik neologismu záměr navrhnout několik možností s vědomím, že se ujme byť jen jedna varianta. Ať již byl způsob obohacení české slovní zásoby jakýkoli (obnova starších a zapomenutých slov či významů, adaptace, přejímka ze slovanských jazyků v čele s ruštinou a polštinou nebo vlastní novotaření), stala se gramatická stránka u nových básnických a vědeckých termínů atributem výlučnosti, stylové příznakovosti.

Oproti Dobrovského kodifikaci spisovné veleslavínské normy docházelo ještě k větší archaizaci a rozrůznění. V hláskosloví se to týkalo např. změn mléko > mlíko, smýšlící > smejšlící nebo převahy ou- na začátku slova (ouřední < úřední). Ve větné skladbě se často projevovaly cizojazyčné rysy, a to především latiny, němčiny a polštiny. Z časového hlediska kulminovala nejvýraznější vlna nových slov kolem roku 1820: 1819 vyšla Polákova Vznešenost přírody a 1. díl Preslova Rostlináře, 1820 Jungmannova Slovesnost, 1821 Kollárovy Básně ad. Práce přinášející novou odbornou terminologii nahrazovaly malou českou vědeckou encyklopedii, o jejímž vydání Jungmann a jeho přátelé přemýšleli již někdy kolem roku 1816. Důvodem, proč nakonec realizována nebyla, se stal nedostatek slovní zásoby. Proto začala vycházet dílčí časopisecká pojednání (od r. 1821 v Kroku a počínaje r. 1827 také v Časopise Českého museum) anebo samostatné monografie věnované vždy jednomu vědnímu oboru (např. 1819 Květena česká bratří Preslů nebo 1820 Markova Logika). Novou terminologii jako celek částečně shrnul Jungmannův Slovník česko-německý (1834–1839), vyvrcholením dlouhodobého snažení o nový vědecký jazyk se pak stal až Německo-český slovník vědeckého názvosloví, který vyšel za redakce P. J. Šafaříka v roce 1853.

Odborná terminologie znamenala pro Jungmanna pojmové systémy jednotlivých oborů, jejichž utváření se musí opírat o jednotná pravidla. Jedním z nejdůležitějších pro něj byla analogie s již existujícími slovy, resp. slovotvornými modely, na nichž byla založena. Z hlediska chronologie vzniku odborné slovní zásoby byly nejprve shromážděny odborné výrazy již existující ve starých pramenech, resp. obnovena zapomenutá slova, často při tom docházelo k vytváření nových významů, dále bylo využíváno lidové názvosloví (z botaniky a zoologie), teprve poté přicházely na řadu kalky (tj. mechanické překlady) cizích termínů nebo výpůjčky z jiných slovanských jazyků. V mnoha případech, jak je ostatně patrné i z Jungmannova slovníku, byly předkládány pouhé terminologické návrhy, kdy se výběr toho nejzdařilejšího ponechávalo dalšímu vývoji. Pro dnešní termín ambrosie/ambrózie (< Ambrosia) bylo např. nabízeno z polštiny božíbyt, boží zelí nebo ruské kudravec. Přejímky pocházely především z ruštiny a polštiny, částečně měly původ v ilyrštině (tzn. srbochorvatštině a slovinštině) a v menší míře se čerpalo i z ostatních slovanských jazyků. Jako materiál sloužily nejčastěji slovníky (např. polský Lindův, 1807–1814) a vědecké práce. Mnohdy měly slovanské jazyky jen funkci prostředníků z jazyků jinoslovanských.

Jak zjistila T. Orłośová (1974), bylo v Jungmannově době přejato z jiných slovanských jazyků přibližně 800 termínů z různých vědeckých oblastí, do Jungmannova slovníku se jich dostalo kolem 600 (součástí dnešního běžného úzu jich zůstalo na 46 %). 52 % z nich má původ v polštině (dále jen P), 36 % pochází z ruštiny ® a 12 % tvoří bez dalšího rozlišení „jugoslavismy“ (jug.). Samotnému Jungmannovi je připisováno autorství asi 250 termínů (ve slovníku 222), tj. 37 % všech přejímek, a to 75 % (167) z P, 24 % (53) z R a pouze 0,9 % (2) ze srbochorvatštiny. Trvalým přínosem jich zůstalo 57, tj. asi 25 %. Vědecké termíny slovanského původu představují přibližně jednu třetinu všech slavismů obsažených ve slovníku, zbytek připadá většinou na básnická synonyma, z nichž zůstalo pro jejich knižní ráz dodnes živých kolem 30 %. Mezi termíny, které Jungmann prokazatelně zavedl z polštiny, patří např. babka, báje, bulva, časovat, hlušec, choroš, ježovka, kosatky, křivule, lenek, ložisko, luneta, mluvnice, morda, podmět, pozemek, přídech, rajské jablko, rozprava, rybolov, skřele, ústava, úvaha, věda nebo výraz, ruského původu jsou potom termíny jako dějství, nápěv, nářečí, odstín, pestík, ponětí, příchuť, rozměr, sloh, slovesnost, slovesný, učiliště či záliv.

Přejímky podle jednotlivých oborů (převzato z Orłośová 1974):

Botanika: celkově největší zastoupení, v 1. pol. 19. stol. kolem 380 termínů, Jungmannův slovník jen 249 botanických názvů jinoslovanského původu (111 P, 100 R a 38 jug.) – autorem většiny J. S. Presl, Jungmann sám 70 (53 z P: např. lenek a 17 z R)

Zoologie: v 1. pol. 19. stol. celkem 189 (82 z P, 39 R, 16 jug.), nejvíc Presl, Jungmann 38 (33 z P: např. čolek, 4 z R a 1 ze srbochorv.)

Filozofie: 28 slavismů: 25 P a 3 R, většinu A. Marek, při zpracování Logiky čerpal z prací polských filozofů, Jungmann poradcem, sám 9 termínů, 6 z P a 3 z R: např. ponětí

Literární teorie: hlavně z P, téměř vše zavedl Jungmann, 28 z jinoslov., 15 z P: např. selanka, přístojný, 12 R: jako sloh, slovesnost a 1 jug. Jungmann přejal víc termínů, ale ne vše se dostalo slovníku nebo do 2. vyd. Slovesnosti, celkově z jinoslov. přibližně 50

Lingvistika: ve slovníku 27 jinoslov. termínů (20 P a 7 R), většinu přejal sám Jungmann (19): 12 z P, např. časovat, výraz a 3 z R, třeba nářečí – ostatní A. Marek a P. J: Šafařík, ne vše proniklo do slovníku

Matematika: slovník obsahuje 25 z jinoslov.: 14 P, 11 z R, u některých tvůrcem J. V. Sedláček, 12 z P sám Jungmann

Lékařství: autorem Antonín Jungmann, Josef J. a J. S. Presl: 24 jinoslov. termínů: 12 z P, 9 R a 3 jug., J. Jungmann sám 9 (6 z P, 3 z R)

Mineralogie: 7 z P, 6 z R, 3 z jug. – většina od J. V. Presla, Jungmann 6 z P: např. zlatoklej, *brunátník

Chemie: většinu autor Chemie J. V. Presl: 15 termínů (7 P, 6 R, 2 jug.), Jungmann sám 4 (3 z P: např. křivule, a 1 z R)

Geografie: ve slovníku 11 termínů z R, zavedli je M. Z. Polák, V. Vetešník a V. Hanka, 3 z nich od Jungmanna, např. záliv

Námořnictví: Jungmann nepřejal žádný termín, ačkoli ve slovníku 7 (6 z R: např. paluba, 1 z P)

+ další obory: několik desítek termínů, 20 sám Jungmann: např. ústava, luneta

Příklady obohacování slovní zásoby se zřetelem ke způsobu vzniku (původu) obrozenských neologismů podal opakovaně ve svých pracích B. Havránek (zejm. 1936 a 1974). Níže uvedený výběr čerpá výlučně z těchto pramenů.

STARÁ, NOVĚ OBNOVENÁ SLOVA

• s novým významem: umění, pozemský (= venkovský)
• slova obnovená v básnické řeči: celovat (k novému líbati, podpořeno existencí v R a P), chorý, ješitný, klopot, kštice, ladný, linouti, matný, ryk, siný, touha, úkor, útrpnost, ztéci
• slova obnovená v odborném jazyce (často se změněným významem): látka, letora, ráz, řešiti, řešení, tvar, vazba (slov), vesmír (z vešmír) aj.
• původem z nářečí: slovakismy zástava, znak, obzírati, osloviti, roniti, sklepení, stužka, jihnouti, třímati, moravské slovo dědina

SLOVA NOVĚ VYTVOŘENÁ

• nově tvořená nebo zavedená slova: časopis, četný, čtverec, dlužno, dojem, dusík, jasnovidec, jednotlivý, kyselina, kyslík, nápad, nápěv, názor, nerost, nudný, nutno, nutný, obliba, odstín, označiti, pojem, ponětí, postupný, posuzovati, povšechný, poznatek, prostořeký, prvek, předmět, představa, přelud, přeměna, přemíra, rostlina, rozbor, rozčílit, rozčíliti, savec, sloh, sloučenina, socha, sochař, soustava, totožný, trojúhelník, účel, úmysl, úvaha, věda, vkus, vteřina, výkres, výrok, výsada, výsledek, vzorek, zábavný, záměr, zásada

ČESKÉ PODOBY MEZINÁRODNÍCH TERMÍNŮ, KALKY

• kalky z mezinárodních řecko-latinských slov i němčiny (názvy vědeckých oborů): aesthetica – krasověda, antropologie – člověkosloví, biographia – životopis, botanica – rostlinopis, ethnographia – národopis, etymologia – slovozpyt, geographia – zeměpis, grammatica – mluvnictví, historia – dějiny, dějepis, chymia (Scheidekunst), tj. chemie – lučba, lexicographia – slovářství, logica – umnice, minerographia – nerostopis, mythologia – bájesloví, Naturbeschrei­bung – přírodopis, philosophia – libomudrctví, physica – silozpyt, -pis (řec.-lat. -graphia), psychologia – dušesloví, -věda (-kunde), -zpyt, -sloví (řec.-lat. -logia), zoographia – živočichopis,
• kalky odborných termínů: cestopis (Reisebeschre­ibung), hanopis (Schmähschrift), názor (Anschaung, intuitio), názvosloví (terminologia), pojem (Begriff, conceptus), proslov (prologus), předložka (prepositio), samohláska (Selbstlaut), spoluhláska i souhláska (Mitlaut), vlastnoručně (eigenhändig), zákonodárce (Gesetzgeber), žalozpěv (Klaggesang), životopis (biographia, Lebensbeschreibung)
• návrhy: Naturgeschichte – dějepis přírody, přírododěje, přírododějstvo; Naturforschung, Naturlehre, Naturkunde – přírodnictví, přírodoskum, přírodozpyt, přírodověda, přírodoznalství

dějepis – dějeprava, dějinoprava, dějinopis; dušesloví – duševěda

• Jungmannův pozdější návrat k internaciona­lismům: původní návrhy ze Slovesnosti: bezespoječnost (asyndeton), mnohospoječnost (polysyndeton), přísada (epiteton), protista (antithesis), přenoška (metafora), soupojem (synekdocha), přídoba (parallelismus), přízpěv (refrén), rovnozvuk (rým)

BÁSNICKÁ SYNONYMA, POETISMY

• slova, která byla ještě v roce 1796 neznámými ruskými (polskými) výrazy, začala na počátku 19. století v českých básnických textech fungovat jako poetismy: např. blahý, bledý, bol, bor, brv(y), děva, dolina, chlum, jařmo, jeseň, lepý, (sou)lad, luh, pěti, plod, rov, šíje, šum (-ný), topor, trud, vesna, vkus, vojín, vzduch, zeleň, žár
• často byla využívána jako básnická synonyma k domácím slovům: jaro – vesna, podzim – jeseň, krk – šíje
• jako poetismy byla rovněž obnovována stará česká slova: např. děva, haluz, pěti, větev
• ve Ztraceném ráji použil Jungmann (bez rozlišení původu) tyto nové synonymní prostředky: chmura (mrak), lup (loupež), ohon (ocas), ohromný (veliký), ples (tanec), ryk (jek, hluk), siný (modrý), tkvím (vězím), úsvit (svítání), vděk (příjemnost), výspa (ostrov), zástava (žerď, korouhev), znak (znamení)

CIZOJAZYČNÉ PŘEJÍMKY

• z polštiny: báje, časování, dostupný, horovati, mluvnice, obřad, ohon, okres, opis, plynný, podmět, povšechný, předmět, přístojný, rozbor, samouk, selanka, uskutečniti, úvaha, vděk, věda, výrok, výraz, výrok, vzájemnost, vzor, záměr
• z ruštiny: bezúspěšný, bodrý, bohatyr (> bohatýr), četný, dějství, dlužno, hlahol, chrabrý, nápěv, nářečí, nozdry, nudný, nutný, obrazný, obzor, odstín, příroda, řešiti, skvrna, sloh, slovář, slovesnost, soustav (> soustava), ušlý, věrolomnost, vkus, ženštin

PURISTICKÉ ZÁSAHY

• puristické projevy se dotýkaly jak vědeckého názvosloví, tak i ostatní slovní zásoby, během tohoto období byly ze spisovného jazyka odstraňována tato slova mající původ v němčině: mord, mordovati, grunt, handl, plac, přes, sak, šmak apod.
• germanismů (spojení a konstrukcí) se však v soudobých textech objevovalo mnohem víc: např. odvislý od něčeho, býti v stavu, jedná se o něčem

Pohled na novodobý vývoj češtiny přihlížející k otázkám původu a etymologie nově vznikající slovní zásoby je nepochybně zajímavý, a proto i čtenářsky vděčný. Příklad dvojice slov květen – máj, kde máj je staré české slovo latinského původu a květen obrozenský neologismus – uvedený poprvé v Jungmannově Atale jako básnické synonymum a zároveň coby náhrada německého Mai (proto tedy máj ještě v Máchově době není poetismem) –, nabízí atraktivní informace, které jsou většině českých mluvčích (studenty nevyjímaje) prakticky neznámé. Podobně poučení o tom, že se dnes velmi běžné slovo vzduch – pocházející z ruského vozduch – poprvé objevilo v Jungmannově překladu Ztraceného ráje a postupně nahradilo (mohlo snáze tvořit odvozeniny) dosavadní povětří, jistě ocení mnoho milovníků češtiny (o učitelích ani nemluvě). Nesnáz však spočívá především v tom, že takové poznatky nikde v potřebné šíři dosud shromážděny nejsou a že jejich zpracování navíc ani nezapadá do žádného ze současných výzkumných plánů. Nejpovolanější pracoviště, Etymologické oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., se dlouhodobě věnuje etymologii staroslověnštiny, nejnovější etymologický slovník češtiny (J. Rejzka z roku 2001) se nutně zabývá jen omezeným okruhem slovní zásoby (11 tisíc základních hesel) a ve výkladech se potýká i s prostorovým omezením jednosvazkové příručky. Překvapivě ani Oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ, které se nyní věnuje velkoryse podporované práci na ambiciózní lexikální databázi češtiny, s údaji o etymologii a původu slov explicitně nepočítá. Jistou naději tak představují alespoň jazykové korpusy (textové databáze), které mohou být z tohoto hlediska užitečné přinejmenším informací, z kterého konkrétního díla pocházejí nejstarší doklady užití příslušného slova. Pro obrozenskou fázi vývoje češtiny by tento přístup mohl být velmi efektivní, míra zastoupení jazyka 19. století ve stávajících korpusech je však zatím značně neuspokojivá. Nezbývá tedy než prokázat dostatečný zájem a domáhat se jeho uspokojení tam, kde je předpokládáno, podporováno a pěstováno odborné studium češtiny.